Zájezd – Brněnská přehrada 19. 09. 2020

V letošním roce jsme v rámci pečlivě připraveného programu počítali se čtyřmi zájezdy. Bohužel, Covid 19 a s ním související opatření nám tyto plány zhatily. V září jsme však využili pěkného počasí a možnosti volně se pohybovat a ze dne na den uspořádali neplánovaný zájezd na Brněnskou přehradu a do Jarošova mlýna.
Brněnská přehrada, mezi Brňany prostě Prýgl, je rozlohou největší vodní dílo na řece Svratce. Vznikla přehrazením kaňonu řeky Svratky nad Bystrcí a zatopením údolí s obcí Kníničky. K její výstavbě došlo v letech 1936-1940.
Na konci druhé světové války se ustupující německá armáda snažila vyhodit hráz do povětří, ale naštěstí byl její záměr zmařen.
Přehrada se původně stala zásobárnou vody pro Brno, nyní je využívána především jako rekreační oblast a také jako zdroj elektrické energie. Většina plochy přehrady je součástí přírodního parku Podkomorské lesy.
Od roku 1946 na přehradě Dopravní podnik města Brna provozuje turistickou vodní dopravu loděmi na elektrický pohon.
My jsme si plavbu na jedné z těchto lodí dopřáli. Abychom si užili hezkého dne, jeli jsme až na konečnou do Veverské Bítýšky a po prohlídce Jarošova mlýna i zpět. Vybrali jsme si horní otevřenou palubu, na které jsme ovšem nebyli sami, proto roušky na obličejích byly nezbytné, ale nenechali jsme si tím zkazit potěšení z výletu. Kochali jsme se pohledem na rozsáhlé lesy po obou stranách přehrady, pozorovali ty, kteří si užívali poslední slunečné dny koupáním a opalováním. Proti nám pluly výletní lodě plné dětí. Navzájem jsme zdravili máváním a vodáckým pozdravem ahoj. Na skalnatém ostrohu neunikl naší pozornosti hrad Veveří, který představuje jeden z nejrozsáhlejších a nejstarších hradních areálů v ČR. Určitě se tam někdy vypravíme.
Na palubě bylo veselo cestou tam i zpět. Naši chlapi měli s sebou slivovičku a dost umělohmotných skleniček na jedno použití, a tak spolucestujícím nabízeli po štamprličce. Mnozí si s námi rádi připili. Na konečné ve Veverské Bítýšce na nás čekal autobus a dopravil nás do Jarošova mlýna.
První písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1635. V této době byl jednímz mnoha mlýnů na Bílém potoce. Mlel pro obyvatele Veverské Bítýšky a okolí.

V roce 1937 mlýn i s pozemky koupili Blanka a Maxmilián Jarošovi, kteří ho nechali přestavět do současné podoby. Došlo ke zboření chátrajících nefunkčních objektů a byla vystavěna nová čtyřpatrová budova s nejmodernějším zařízením, které dodala firma Josef Prokop a synové z Pardubic. Voda je z potoka svedena náhonem do vodní nádrže a odtud pouštěna na lopatky Francisových turbín. Ty pohánějí mlýnské stroje.
Do rodiny Jarošů se mlýn vrátil v roce 1991 a v provozu zůstal do roku 2002, kdy byl prohlášen za kulturní památku. Ve stejném roce byl formou muzea mlynářského řemesla zpřístupněn veřejnosti.
Mlynář, pan Zatloukal, potomek původních majitelů mlýna, se stal naším průvodcem. Vyprávěl nám o svém dětství, které ve mlýně prožil. Prohlédli jsme si celou budovu, stroje potřebné ke zpracování jednotlivých produktů a vodní náhon se stavidlem. Ve mlýně je k vidění mnoho strojů, strojků, hraček, nářadí, košů i košíků, na které jsme si vzpomněli a přenesli se na chviličku do svého dětství. S panem mlynářem a jeho rodinou jsme se na rozloučenou vyfotografovali a popřáli jim hodně zdaru. Ve mlýně se natáčel film " Na samotě u lesa".

Hladové žaludky nás upozornily, že nastal čas oběda. V místní restauraci U Václava jsme poobědvali, vypili si v klidu kávičku a dali si dobrý zmrzlinový pohár. Autobus nás dopravil k lodi, abychom se po vodě vrátili zpět do Bystrce.

Zájezd se setkal s velkým ohlasem a účastníci ho hodnotili jako jeden z nejlepších. Uvědomili jsme si, že spoustu zajímavostí a krásných cílů máme v nejbližším okolí.

Zapsala Ludmila Palečková